ENTOMBED
                     Londýnské opičárny
                        (03.09.1998)

   7. září vyvrhla firma Earache na pulty musicshopů další
lahůdku se jménem švédské postdeathové veličiny Entombed.
Jelikož Entombed již několik let pod křídla Earache nepatří,
mohlo by jít o další z řady počinů, jejichž prostřednictvím
se firmy snaží rýžovat zlaťáky ještě po rozpadu či odchodu
svých svěřenců. Tak to alespoň vidí potrefená kapela, která
po vydání přelomového alba Wolverine Blues (1993) přesídlila
od Earache k East West, aby své následující a zatím poslední
LP To Ride, Shoot Straight and Speak The Truth z
devětasedmdesátého vydala nakonec v péči Music For Nations.
Vydavatelství Earache má na otázku posmrtného těžení ze
slavného jména skupiny pochopitelně jiný pohled. Podle
firemních materiálů prý totiž fanoušci dobře věděli, že
dotyčné nahrávky leží bez užitku kdesi hluboko ve firemních
archivech, a sami si svým zájmem vyžádali jeho vydání.

   A cože se ona lidumilná firma rozhodla vynést na světlo
světa? Pod názvem Monkey Puss (Live in London) se fanouškům
švédské oceli nabízí záznam z vystoupení Entombed, jež se
odehrálo 18. března 1992 v londýnské Astorii jako součást
legendárního turné Gods Of Grind. Tehdy v sestavě Entombed
ještě bubnoval Nicke Andersson, později založivší
rock'n'rollové Hellacopters, a čtyři struny týral Lars
Rosenberg, který časem přesedlal k Therion. Tracklist
"opičího živáku" slibuje zběsilou jízdu o deseti zastávkách,
spravedlivě půl na půl zastupujících jediná dvě tehdy
existujících LP s švabachovým logem 'Pohřbených', tedy Left
Hand Path a Clandestine. Obsahem Monkey Puss jsou
následující kousky: Living Dead, Revel in Flesh, Stranger
Aeons, Crawl, But Life Goes On, Sinners Bleed, Evilyn, The
Truth Beyond, Drowned a Left Hand Path.

   Komu by snad bylo pouze zvukové přiblížení atmosféry
koncertu málo, může si posloužit stejnojmennou videokazetou,
vycházející zároveň s živým CD. Nahrávka má obsahovat záznam
celého zmíněného londýnského vystoupení a coby bonbónek na
ní bude k nalezení pět videoklipů, pochopitelně opět ke
skladbám z dílny Entombed: jsou to Left Hand Path, Stranger
Aeons, Hollowman, comicsem firmy Marvel inspirovaná skladba
Wolverine Blues a kompozice Night of the Vampire, takto
labutí píseň Entombed u Earache. A aby snad sympatických
Švédů nebylo tento podzim málo, objeví se živá verze jejich
štychu Crawl na třetím dílu firemního sampleru Earplugged,
jehož emise byla naplánována na 5. října. Vskutku vybranou
společnost na něm budou Entombed dělat bývalí stájoví
kolegové jako například Napalm Death, Cathedral, Morbid
Angel nebo Bolt Thrower.

   Monkey Puss je tedy ohlédnutím do zlatých dob death
metalu, který tehdy zažíval stejný boom jako později doom
nebo dnes neméně populární black. Smečky mladých běsnitelů
jako například Carnage (dnešní Dismember), Treblinka (nyní
Tiamat), Abhorrence (Amorphis), Omnitron (Comecon), Therion,
Hypocrisy, Unleashed, Edge Of Sanity nebo právě Entombed, do
roku 1989 vystupující jako Nihilist, se zasloužily o
obrovský rozvoj celého žánru a o bezprecedentní zviditelnění
Skandinávie coby vedle Floridy nejvýznamnější deathmetalové
líhně. Ale hody smrti v její původní podobě samozřejmě
nemohly trvat dlouho. To, o čem se však mluvilo jako o smrti
deathmetalu, byl naopak jeho pokrok a rozkvět do krásy, kdy
zubatá začala do své garderóby přebírat i kousky oděvů
jiných žánrů. Postupně tak stvořila vynikající kostýmy
například dnes folkmetalových Amorphis, symfoniků Therion,
náladotvůrců Tiamat, operních Edge Of Sanity a dalších.
Kdesi hluboko v šatníku přitom zůstaly i cáry hadrů koster z
osmadevadesátého, tedy death metal ve své tradiční podobě,
jak se k němu vrátili například Dismember.

   A Entombed? Ti se mezitím zhlédli v melodiích
sedmdesátých let, v Kiss, punku... Smrtelný dech uznávaného
debutu Left Hand Path (1990) zředila už o rok později
sondující 'dvojka' Clandestine, připravivší půdu pro
skutečný skvost, opus Wolverine Blues. Toto veleldílo,
snoubící (jak už to bývá) tvrdost s melodií a energii s
propracovaností, pasovalo sotva dvaadvacetileté mladíčky na
klasiky žánru a povýšilo death metal na umění, byť z úplně
opačné strany, než to s jazzovou ekvilibristikou dokázali
Death a Cynic. A dál? Dál už nic. Loňské album To Ride,
Shoot Straight And Speak The Truth je rock'n'roll. Lépe
řečeno death'n'roll a vůbec nejlépe prostě death rock pop:
death metal jako právoplatný článek vývoje hudby, počínající
už kdesi u třískání křemeny o sebe. Hle desku, která je nad
věcí, útěkem z vězení žánrů, oproštěním od atributů
subkultury, výsměchem hranicím.

   A kvůli tomu všemu je živák Monkey Puss hlavně sladce
nostalgickým i brutálním zavzpomínáním na vrchol jednoho
stylu. A ať už má Earache pro jeho vydání důvody jakékoliv,
je dobře, že je má.


>Tohle je text z voitech.org. (C) 2001-2007