NA CESTĚ S... THE MISSION
               Uvolněnost stárnoucího rockera
            (Palác Akropolis, Praha, 27.11.2000)

   Wayne Hussey, zpěvák, kytarista a zakladatel gotických
pohrobků The Mission, rozhodně nepůsobí nijak nápadně. Sedí
"uklizen" do rohu horního baru Akropole, opírá se zády o
stěnu pokrytou koncertními plakáty, mezi nimiž nechybí ani
ten s nápisem "The Mission", a že jde o rockovou hvězdu
napovídá jen kamera, která snímá právě probíhající rozhovor.
Než přijde řada na mě, absolvuje jich Hussey ještě pár.
První otázka je tedy nasnadě:

   Kolik obvykle uděláš za den rozhovorů? "Když jsi někde
uprostřed ničeho - třeba v Německu - nechce s tebou mluvit
nikdo. Ale když pak přijedeš do velkého města jako je
Praha..." Hussey nemusí ani nic dodávat: na čele s
ustupujícími havraními vlasy se mu perlí kapky potu a jeho
tvář, už tak poznamenaná léty rock'n'rollových excesů,
nepůsobí zrovna svěže. Je celý v černém, na rukou s fialově
natřenými nehty má prsteny včetně jednoho masivního ve tvaru
jakéhosi drápu, na očích pak tmavé brýle, které nesundá ani
později při show. Oproti klamavým fotkám vypadá Wayne Hussey
zblízka docela strhaně, ale při rozhovoru působí jako
profík: je vstřícný, otevřený, dokonce i vtipný. Komu by se
po tolika novinářích chtělo.

ÚNAVA Z NUDY A ŽÁDNÝ ČAS

   Jak dlouho už vlastně tohle turné trvá? "Z téhle části
šňůry máme za sebou tři a půl týdne a další dva nás ještě
čekají." Tak to už jsou za polovinou a můžou se pomalu těšit
domů. Přirozená monotónnost a rutina turné je inspirací pro
další otázku: jak se lze na šňůře bránit nudě? Hussey si
povzdychne. "Je to únavné. Trochu jako ten film Na Hromnice
o den více, viděls ho? Když se vzbudíš, děláš pokaždé ty
samé věci... Pořád stejný den, jen pokaždé trošku jiný.
Někdy tím holt musíš trochu zatřást. Když jsme teď hráli ve
Vídni, rozhodl jsem se, že nenastoupím do autobusu a že
radši půjdu s nějakými lidmi do baru. Tam mi došlo, že nemám
pas. Autobus s ním odjel a já ho musel honit. Takhle si
dělám život trochu zajímavější."

   Máš vůbec čas podívat se po městech, ve kterých hrajete?
"Včera v noci jsem se byl projít, byl jsem v nějaké
restauraci. Moc času na to není." Takže ptát se na vánoční
nákupy asi ani nemá smysl... "Jo, na to taky ještě nebyl
čas. Chtěl jsem své dceři v Praze koupit tričko, ale zatím
jsem to nestihl." Hussey se obrací k přítomnému bedňákovi a
ukazuje na textilie vystavené na stěně: "Ptal ses na
velikosti těchhle triček?" Prý ještě ne. A když už jsme u
blízkých osob, jak se s nimi na turné udržuješ v kontaktu?
"Dceři volám skoro každý den, své přítelkyni taky... Posílám
i emaily." Oficiální internetová stránka The Mission je
mimochodem udělaná výtečně, ale Hussey přiznává, že toho s
ní do činění moc nemá.

SEX, DROGY A ROCK'N'ROLL

   Ale zpátky k muzice. Jsou nějaké songy, které hraješ
radši než jiné, a naopak? Wayne uhýbá: "To se mění koncert
od koncertu, týden od týdne. Hráváš nějakou písničku, začne
tě nudit, na čas ji hrát přestaneš, pak se k ní zase vrátíš,
zjistíš, že je skvělá... Je to jako se sexem," zašklebí se
najednou. "Když máš dobrý sex každý den, už ani nepoznáš, že
je dobrý. Sem tam musíš mít i špatný sex. Ale mně se to
samozřejmě netýká, já jsem vždycky na jedničku!" To byl
pochopitelně vtip.

   Na otázku, jestli před vystoupením praktikuje nějaké
rituály, je už Hussey jednoznačnější. "Ani ne. Jediný
rituál, který mám, je vypít před hraním litr vína."
Červeného? "Červeného." Nějaká oblíbená značka? "Prostě
červený víno, na tom nezáleží. Většinou mi dávají víno z té
země, v které právě hrajeme. Když jsme hráli v Německu, pil
jsem německé víno. V Řecku mi dali naneštěstí řecké. Dobré
víno měli v Paříži." Je třeba dodat, že teď sice před
Husseym stojí mattonka, ale při vystoupení se bude zpěvák
lahví červeného ohánět tak často jako kněz krucifixem. A co
že Wayne obvykle dělá po vystoupení? Chodí brzo spát nebo se
radši ještě motá okolo, třeba s dalším vínem? Hussey
rozhazuje rukama: "Víno, ženský, nějaký to kouření..." Takže
sex, drogy, rock'n'roll? "Je to tu, když to potřebuješ."

   Ptám se dál: jak je veliký váš... "Jak je velkej můj co?"
vtipkuje Wayne, využívaje při tom doznívání minulého tématu.
Tentokrát však mám na mysli realizační tým. Zkrátka, kolik
vás je v autobuse? Hussey se zadumá. "Dvanáct nebo tak
nějak. Dvanáct, myslím." A problémy na hranicích nemíváte?
"Jediný problém na hranicích nastal tehdy, když jsem s sebou
neměl pas. To jak jsem honil ten autobus, jel jsem tenkrát s
někým jiným. Bylo to jako ve filmu s Jamesem Bondem:
'Sledujte ten vůz!'"

CO KAPELY DĚLÁVAJÍ

   Od překonávání hranic je jen kousek k porovnávání
fanoušků z různých zemí. "Ale ony úplně stačí rozdíly mezi
fanoušky z jedné země," říká Hussey. "Například když hrajeme
v Manchesteru, bývá obecenstvo chladné, protože jsme z
Leedsu. Ale když hrajeme v Leedsu, můžou se lidi zbláznit."
Že by tedy Mission před velkými halami preferovali kluby,
protože je v nich lepší kontakt s publikem? Tady se Hussey
nežinýruje: "Rád hraju všude, kde je plno, ať už je to malý
klub nebo velká hala. Nemá smysl hrát ve velkých sálech,
když nejsou plné. Takže teď hraju radši na menších místech."
Popularita někdejších gotických hvězd už totiž dávno není,
co bývala.

   "Je fajn dělat zase to, co kapely dělávají. Vždycky mě to
bavilo," shrnuje Wayne období relativní nečinnosti The
Mission (od poslední řadové desky Blue uplynuly čtyři roky).
Ptám se, jestli nemá problémy se..., ale Hussey mi s
potměšilým výrazem skáče do řeči: "Se spaním? Jo." Budiž
tedy tématem spánek - kolik ho rockové hvězdy potřebují, aby
se na turné udržely fit? Hussey se rozpomíná. "V sobotu jsem
nespal vůbec. Včera odpoledne jsem spal tři hodiny, v noci
sotva pár hodin a pak jsem se zase vzbudil... Spaní na šňůře
bývá dost rozkouskované." Snažíš se tedy ten nedostatek
něčím nahrazovat? Třeba nějakým speciálním jídlem, dodávám
rychle, aby dotaz nevyzněl jako výpad do drogových témat.
"Ne, ani ne," krčí rameny Wayne. "Prostě odněkud bereš sílu
pokračovat dál v tom, co děláš." To znělo chlapácky. Pět
týdnů to tak asi dělat lze.

S LIDMI NEBO BEZ NICH

   Desky The Mission se honosí velice rozdílnými produkcemi,
sahajícími od dřevní gotiky God's Own Medicine přes
elektropop Masque až po "obyčejný rock'n'roll" poslední
řadovky Blue. Jestlipak má kapela naživo problémy se
sjednocením zvuku? "Ani ne," vrtí hlavou Hussey. "Hraní živě
je prostě jiné médium. Když jsi ve studiu, věnuješ se
detailům. Když hraješ naživo, je to něco jiného." Je tedy
čas na obligátní otázku: máš radši živé hraní nebo práci ve
studiu? Obligátní odpověď - "obojí" - však přerušuje
zpěvákovo zachrchlání a Hussey se obrací k zástupci
nahrávací firmy: "Budeme to muset skončit, potřebuju si dát
pohov s hlasem, cítím, jak mi odchází." Pak však Wayne
pokračuje jakoby nic: "Obojí. Víš, stává se, že když jsi na
šňůře, těšíš se do studia, těšíš se na nahrávání nové desky.
Ale když jsi pak ve studiu, začneš se tam nudit, a tak zase
vyrazíš na turné. Já mám rád obojí."

   Otvírám tedy poslední téma. S jakou kapelou bys teď
nejradši vyrazil na turné? "S The Mission." Tak to bylo bez
zaváhání. Snažím se o bližší specifikaci: s The Mission jako
jejich předkapela nebo s The Mission tak, jak jsi s nimi
teď?" To už je na Husseyho asi moc složitá konstrukce.
"Nevím," říká poněkud vyveden z míry a po chvíli dodává:
"Možná s The Cure. Jsou to moji kámoši, bylo by fajn s nimi
hrát." A bylo by to poprvé? "Už jsme spolu hráli několikrát.
To ale nebylo na společném turné, nýbrž na festivalech."

   Takže už nebudu dál unavovat tvůj hlas, zvedám se pomalu
ze židle. Hussey rozhodně není proti. "No, dneska už jsem se
něco namluvil, tak díky," loučí se. Taky děkuju. Za pár
hodin Husseyho uvidím znovu, ale tentokrát už nás místo
dřevěného stolu bude dělit bariéra mezi umělcem a
konzumentem, mezi osobností a masou. Kdybych tehdy tušil, že
The Mission odehrají jen věci z alb deset a více let
starých, byl bych měl pro jednoho z kraleviců dávno zmizelé
gotické scény i několik otázek přímo na tělo.


>Tohle je text z voitech.org. (C) 2001-2007