David Lynch - Mulholland Drive (2001) (úvod) (26.02.2002) Mulholland Drive je jedním z těch filmů, u nichž se způsob vzniku zásadně vpíše do výsledného tvaru. David Lynch natočil v roce 1999 za 8 milionů dolarů podle vlastního scénáře pilotní snímek televizního seriálu pro společnost ABC. Protože však několikanásobně porušil smlouvu (například o čtvrtinu překročil metráž) a také proto, že se výsledek zdál lidem z ABC příliš temný a podivný, ze seriálu sešlo. Lynchovi přispěchala na pomoc francouzská společnost CanalPlus, s jejímiž dalšími 7 miliony dolarů režisér dosavadní materiál přepracoval, dotočil několik scén a upravil Mulholland Drive do podoby celovečerního filmu, který měl premiéru loni na festivalu v Cannes. Jiné tvůrce by tenhle způsob práce nejspíš značně frustroval, ale Lynch jako by si ho dokonce chválil. "Když začnete pracovat na TV seriálu s otevřeným koncem a pak musíte přejít do formátu celovečerního filmu, je zajímavé sledovat, na co při řešení tohohle problému přijdete. Bylo by riskantní a absurdní dělat to tak schválně, ale na myšlenky, které mě touto cestou napadly, bych jinak nepřišel. ABC mi tím, že celý projekt zabila, nakonec prokázala velkou službu." Režisér zároveň odmítá spekulace o tom, jak by Mulholland Drive pokračoval, kdyby zůstal v podobě seriálu. Neměl napsané žádné další díly, dokonce ani nevěděl, jakým směrem se bude děj vyvíjet: "Jsem rád, když nevím, kam to povede," řekl. V tomto kontextu nepřekvapí, že například milostná scéna, která v Mulholland Drive označuje zcela zásadní dějový zvrat, v původní verzi vůbec nebyla. Je to podobné, jako když Lynch začal psát TV seriál Twin Peaks a přitom ještě netušil, kdo nakonec bude vrahem Laury Palmerové. Je ostatně s podivem, že se David Lynch znovu spřáhl s TV společností. Stále totiž věří, že ABC tím, že ho donutila odhalit ústřední vraždu Twin Peaks příliš brzy, částečně zavinila úpadek celého seriálu. Poté, co v roce 1992 kabelovka zrušila vysílání jeho sitcomu On the Air, napsal si prý režisér velkou ceduli se slovy "Už nikdy nebudu pracovat pro televizi". Lynch teď ovšem tvrdí, že ho seriály přitahují natolik, že je ochoten přijmout i odvrácenou stranu této práce. A s touto posedlostí vyprávěním na pokračování souvisí i jiné Lynchovo tvrzení - totiž že konec je strašlivá věc. A proto jak Mulholland Drive, tak například i pět let stará Lost Highway žádný "klasický" konec nemá. Oba filmy se po relativně přímočarém začátku stočí do jakéhosi cyklického nekonečna podobného Möbiově pásce a rozpadnou se do několika paralelních vesmírů. Závěrečná třetina Mulholland Drive zpochybní všechno doposud odvyprávěné a najednou není vůbec jasné, co předcházelo čemu, co byl sen a co skutečnost a jak se věci vlastně mají. Padnou hranice konvenční narativity, chronologie a identity filmových postav. Jako by symbolem první části filmu byla ona silnice zmíněná v názvu, zatímco část druhou zastupuje motiv rozkládajícího se těla. Děj se odvíjí podle logiky snu, kterou jedinou jako by Lynch uznával. Zásahem poslední třetiny dostanou předchozí scény zcela novou dimenzi, stejně jako kdysi celovečerní verze Twin Peaks jaksi "zpětně" změnila smysl mnoha scén stejnojmenného seriálu. Zdá se tedy, že by mezi Mulholland Drive a Lynchovým předchozím dílem, lineární roadmovie Příběh Alvina Straighta, těžko mohl být větší rozdíl. Lynch v Mulholland Drive usiluje o film v podobě hologramu nebo fraktálu: o film, kde jakákoliv scéna obsahuje celý film a je k němu zároveň klíčem. Jedním z těchto emblematických momentů je například scéna castingu, kdy jeden a ten samý banální dialog vyzní pokaždé naprosto jinak. Klíčové scény jsou zde zároveň spojeny s písněmi, jak už je u Lynche zvykem - tou hlavní je španělská verze Crying od Roye Orbinsona. Klíčovými pro vyprávění se stávají i některé předměty, zejména záhadná modrá krabička, která je tu jakousi Pandořinou skříňkou nebo králičí norou Alenky do Říše divů. Mulholland Drive je nepochybným dítětem svého otce v tom, jak věrně odráží jeho notoricky známé obsese a zmiňuje jeho oblíbené motivy. Všechno je opět na svém místě: sametové závěsy, záhadní cizinci mluvící v hádankách, dívenky na nejlepší cestě k mravní zkaženosti, trpaslíci, záměny totožností, zranitelné blondýnky a osudové brunety, voyerismus, sladké odrhovačky atd. A nad tím vším se opět vznáší nějaká děsivá hrozba. Ústřední dějový motiv jako by pak byl variací na vztah Jeffreyho a Dorothy v Modrém sametu. Na druhou stranu tu pro sebe Lynch otevírá nové téma - Hollywood, kde se děj odehrává a o kterém vlastně celý film je. V Mulholland Drive defilují dávno definované postavy hollywoodské typologie, naplní se celá baterie klišé Továrny na sny, ožije nesmrtelný svět jejích mýtů, objeví se množství odkazů na slavnou minulost. Protože v Hollywoodu, stejně jako u Lynche, hranice mezi sny a realitou téměř neexistuje. >Tohle je text z voitech.org. (C) 2001-2007