David Lynch - Mulholland Drive (poznámky k interpretaci, která by se neměla dělat) (23.03.2002) Předem bych zdůraznil, že Lynchovy filmy jsou schválně dělané tak, aby nebyly jednoznačné a aby si z nich každý vzal, co chce. V tomhle ohledu je dobré přečíst si rozhovor s Lynchem na Urban Cinefile (odkaz je na www.dokina.cz): Lynch tam důsledně odmítá cokoliv vysvětlovat a nechává to na každém divákovi. No ale kdybych měl Mulholland Drive nějak interpretovat já... 1. Je to film, ve kterém se setkávají snad všechny motivy, které Lynch s oblibou používal ve svých předchozích filmech. Ať už jsou to motivy jednoduché (vizuální - například těžké sametové závěsy) nebo složitější (tématické - nevinné dívenky kažené prostředím, záměna identit), tohle je jakýsi jejich breviář a určitě se Mulholland Drive líp chápe, když člověk zná starší Lynchovy filmy. 2. Co se týče analýzy příběhu, tedy čistě toho, jak se ty věci staly a jak šly po sobě, řekl bych, že jsou možné tři základní varianty. A) první část je sen/představa servírky Diane z druhé části B) druhá část je vzpomínka Rity z první části C) první část nesouvisí s druhou, jen tam ve stejných prostředích hrají stejní herci. Předělem je milostná scéna mezi Ritou a Betty (kdy iniciativu převezme do té doby pasivní Rita) a nájezd kamerou do prázdné modré krabičky. Evidentní je, že Rita/Camilla měla milostný vztah s Diane. Obě byly začínající herečky, ale Ritě/Camille se podařilo uchytit se líp a při svém kariérním vzestupu Diane odvrhla. Ta ji ze žárlivosti a ze zhrzenosti nechala zabít. Podle varianty A) se jí teď po Ritě/Camille stýska a snad i lituje toho, co udělala, a tak sní příběh, ve kterém se ona (Diane) múže o Ritu/Camillu starat (coby Betty) a kde Rita/Camilla je na ní naprosto závislá. Podle varianty B) Rita/Camilla přežila, má skutečně amnézii a postupně se rozpomíná na svůj vztah s Diane, která mezitím spáchala sebevraždu. Varianta C) je taky možná a Lynch, který jak řečeno nemá rád nimrání ve svých filmech, by ji pro vysvětlení použil asi nejspíš, jen aby si udělal srandu z diváků (a kritiků :-), kteří samozřejmě počítají s tím, že mezi první a druhou částí je nějaká souvislost. Problém je trochu v tom, že Lynch, aby to nedělal jednoznačné, nechává hrát jednoho herce víc postav nebo nechá víc postav nosit jedno jméno, prostě jen aby to zamlžil a aby dal najevo, že na tom, kdo ve "skutečnosti" je která postava, vůbec nezáleží. Nedá se tedy říct, že "věci jsou tak a tak, stalo se to takhle", dá se prostě jen dohadovat. Do toho tam jsou úmyslné "logické" chyby, i když o logice se tu mluvit nedá, protože Lynch pracuje s logikou snu, kde je možné všechno. Ale například režisér Adam má v první části manželku/stálou přítelkyni, se kterou žije v domě s bazénem, zatímco v druhé části v tomtéž domě oznamuje sňatek s Ritou/Camillou, tedy úplně jinou ženou. Nebo: mrtvá Diane je v mnohem pokročilejším stadiu rozkladu, než by měla být po maximálně dvou třech dnech, které od její sebevraždy mohly uplynout). Ovšem už jenom to, že to tady takhle sumíruju, jdu proti Lynchovým záměrům, a on by určitě strašně prskal, kdyby to věděl. :-) 3. No a do třetice - metaroviny. Jako obvykle u Lynche není ani tak důležitý příběh (tedy faktické události) jako to, co je za/nad ním. Tady bych řekl, že k těm svým oblíbeným motivům přiřadil - jak píšu v recenzi na www.dokina.cz - hlavně Hollywood. Je tu to, že mocní producenti a podivné existence (kovboj, trpaslík) kecají režisérům do toho, jak mají dělat své filmy, čehož si Lynch asi užil až až (viz naposled to, že Mulholland Drive měl být původně TV seriál, ale producenti Lynchův pilotní díl odmítli). Je tu ta obluda za bufetem Winkie's, kterou chápu následovně: tomu chlápkovi v bufetu se o ní zdálo a teď, když má zjistit, jestli tam opravdu je, umře hrůzou. Znamená to, že v hollywoodské "továrně na sny" je sen silnější než skutečnost: ten chlápek vlastně umře hrůzou z vlastního snu než z něčeho skutečného. Je tu plno hollywoodských klišé (naivní blondýny, osudové brunety, nevěra s čističem bazénů...) i typických postav hollywoodské mytologie (kovboj, zabijáci...), je tu ta fantastická scéna castingu (u které asistují bývalí hollywoodští "velcí šéfové", po kterých už teď nikdo neštěkne) atd. A jsou tu dvě naprosto zásadní scény. Jedna - klub Silencio, kde je všechno na playback a kde se všechno jen předstírá, stejně jako v Hollywoodu. Když někoho vidíte a slyšíte hrát na trubku, neznamená to, že dotyčný na tu trubku skutečně hraje; vztáhněte to na celý Mulholland Drive. Druhá scéna je ta castingová; chce se jí myslím říct, že jedna a ta samá věc může být zároveň něčím úplně jiným: jeden a ten samý dialog se dá zahrát úplně odlišnými způsoby s různým vyzněním. To jest, postavy v Mulholland Drive můžou i nemusí být "skutečné", můžou i nemusí být totožné (je Rita zároveň Camilla nebo ne?), jedna událost může předcházet jiné a zároveň ji následovat, může být zároveň snem i skutečností, může i nemusí být s jinou kauzálně spojena... Lynch nechá v Twin Peaks někoho říct, že "sovy nejsou, čím se zdají být". Tady to je dovedeno do extrému - všechno může být a znamenat téměř cokoliv. Takže opravdu záleží jen na vás, jak si to přeberete: cokoliv vás při Mulholland Drive napadne může být pravda, protože žádná "jedna pravda", tedy to, "jak to vlastně je", tu není. A Lynch se od své autorské pravdy distancoval. Tak snad vám to nějak pomůže. :-) >Tohle je text z voitech.org. (C) 2001-2007