Stav bádání o Ivanu Passerovi (květen 2000) (Filmově vědní proseminář - PhDr. Ivan Klimeš) "Trvalo mi celý týden přemlouvání, než svolil poskytnout mi rozhovor. Dělá to velmi nerad. Potvrzuje to i bilance jeho rozhovorů: jediné interview s americkým novinářem za posledních pětadvacet let a malý rozhovor pro Lidové noviny." Těmito slovy uvádí v roce 1993 Rostislav Sarvaš svůj rozhovor s Ivanem Passerem - a z těch slov se dá vytušit, jak nerozsáhlá a navíc opakující se literatura je o tomto režisérovi k dispozici. Důvodů, které k takovému stavu vedly, je několik. Prvním z nich je fakt, že Ivan Passer v začátcích své umělecké tvorby stál v "mediálním stínu" Miloše Formana, na jehož filmech spolupracoval. Emigrace v roce 1969, k níž Passer přistoupil po natočení svých jediných českých filmů, Fádního odpoledne a Intimního osvětlení, pak vedla ke dvacetileté absenci jeho jména v českém tisku. Valnější zájem o Passera a jeho tvorbu však nelze v médiích zaznamenat ani po listopadovém převratu, za čímž stojí zejména to, že se v Čechách jeho americké filmy nikdy, tedy ani dodatečně, nedostaly do distribuce a v televizi byly k vidění jen některé z nich. Další příčinou minima literatury o Passerovi je i jeho výše zmíněná nechuť k poskytování rozhovorů. Dostupné texty se tedy dají rozdělit do následujících kategorií: a) novinové a časopisové články české i zahraniční do roku 1969, b) novinové a časopisové články v zahraničním tisku v letech 1969-1989, c) české novinové a časopisové články po roce 1989, d) knihy. Články se zde myslí rozhovory, recenze, profily a několik pokusů o režisérovo zařazení do širších kontextů; toto dělení je však zejména v prvním období (do roku 1969) pouze orientační, protože v případě textů o Ivanu Passerovi a jeho filmech zde novinářské kategorie selhávají. Týká se to hlavně recenzí: vzhledem k tomu, že Passer byl až do své emigrace "mužem jednoho filmu", většina textů se týká stejným dílem osoby režiséra jako jeho Intimního osvětlení. DO ROKU 1969 Fádní odpoledne, Intimní osvětlení: První zmínkou o Passerovi jako samostatném tvůrci je rozhovor Miroslavy Filípkové s Bohumilem Hrabalem "Kudy chodí perličkář" z roku 1964. Týká se natáčení povídkového filmu Perličky na dně na motivy Hrabalových povídek, v jehož rámci Fádní odpoledne původně vznikalo. Passer, stejně jako ostatní režiséři, je v tomto krátkém textu jen zmíněn, protože rozhovor se soustředí na autora předlohy. Nepočítáme-li Filmový přehled, je dalším textem o Fádním odpoledni, uvedeném samostatně začátkem roku 1965, až jakási (rovněž nedlouhá) "zpětná recenze" v magazínu Cinema z roku 1992, umístěná pod hlavičkou rekapitulující rubriky Kino 60. Do období kolem Fádního odpoledne, byť se ho přímo nedotýká, patří ještě vtipný stylizovaný rozhovor Ženi Wienerové "Pomocný režisér od 18 do 80 let", který popisuje podstatu profese pomocného režiséra v závislosti na jeho věku. "Málem jsem v pokušení napsat, že Intimní osvětlení je éformanovský' film bez Formana," píše Jaroslav Boček v Divadelních a filmových novinách v roce 1966. Tímto způsobem do své recenze Formanovo jméno přece jen propašoval - a ostatní recenzenti také. Všechny recenze Intimního osvětlení obsahují srovnávání Passerova a Formanova stylu, popřípadě jakousi rehabilitaci Passerova přínosu ve Formanových filmech; ve většině recenzí se také opakuje chvála nehereckých výkonů. Další "povinné" odstavce sestávají ze stručného přiblížení Passerovy osoby a jeho předchozí dráhy (FAMU, asistence u Helgeho, Jasného, Brynycha a Radoka a spolupráce s Formanem). Pro skutečné "tělo" recenze, vlastní zhodnocení filmu (což je zároveň i jediné místo, v kterém se od sebe recenze liší), pak zbývá minimum místa. Tento jev je pochopitelný, protože jde o debut a autoři recenzí cítili povinnost čtenáři nastupujícího režiséra představit a zařadit. Vlastním recenzím předcházel text Ladislava Kapka "Hledání stříbrného větru", uveřejněný v Kině v roce 1965. Nepodstatný článek vypráví formou jakéhosi dopisu postavě lékárníka imprese z natáčení. Už v názvu však obsahuje odkaz na Šrámka, který se pak bude objevovat i v recenzích. Ještě před premiérou Intimního osvětlení vyšla ve Filmu a době autorská explikace. "Ten film by se klidně mohl jmenovat éCo má cenu?'," píše v ní Passer; tvrdí, že těžištěm filmu je spíše stav než příběh a že je "prostoupen bohatstvím sociologických faktů". Novinové recenze Intimního osvětlení jsou příznivé až nadšené, vysloveně negativní není žádná. Srovnávání Passera s Formanem bývá nejednotné: zatímco například Miroslav Stoniš v Nové svobodě píše, že Passer umí to co Forman a navíc je ukázněnější, -ib- (Práca) tvrdí, že Formanova práce s neherci je lepší. -an- v Lidové demokracii prohlašuje Intimní osvětlení za nový přírůstek k Nové vlně a za první projev rozdílů mezi zmíněnými režiséry: obsahuje prý ještě míň děje než u Formana a Passer v něm vykazuje "básničtější, poetický civilismus". Komparaci však často zastupuje pouhé konstatování "formanovského filmu" (například -vbc-, Svobodné slovo). Cení se lyrika, filmová poezie a schopnost dosáhnout jemné atmosféry; odkazy na Šrámka nebo na Měsíc nad řekou se objevují například u -vf- (Zemědělské noviny) nebo -vbc- (Svobodné slovo), protestuje proti nim naopak Stanislav Svoboda (Mladá fronta). Zajímavé je v novinových recenzích na Intimní osvětlení sledovat, jak jejich autoři chápou jeho naladění. Názory oscilují od nejčastějšího "laskavého pohledu" přes "demaskování" (Miroslav Stoniš, Nová svoboda) a pocit, že postavy, "líčené s pochopením", se "odsoudí samy" (-vf-, Zemědělské noviny), až po "nelítostnost". Jozef Bobok (Pravda) se zmiňuje o "nelítostné kritice měšťáctví" a "tvrdém, nelítostném filmu"; Alois Humplík (Práce) o "hořkém smíchu" a "katastrofální bilanci životních plánů dvou generací"; Stanislav Svoboda (Mladá fronta) pak píše dokonce o "nesmiřitelném výsměchu" a "satiře". Podobná nejednotnost panuje ve výkladu závěrečné scény přípitku (-vf-, Zemědělské noviny; Miroslav Stoniš, Nová svoboda). Reflexe Intimního osvětlení v časopisech (kromě Mladého světa a Literárních novin specializovaných na film) je poměrně jednotná - ve chvále i v názoru na autorský postoj k postavám. -ajl- (Literární noviny, 1966) označuje tým Formana, Passera, Papouška a Šaška (autor původního scénáře) za proud, do něhož Passer přináší "zvláštní smutek, tichou melancholii"; Intimnímu osvětlení vytýká pouze absenci rytmu. V. Solecký (Mladý svět, 1966) zdůrazňuje "láskyplně ironické vidění lidí" a "přirozenost protikladů" a odkazuje na Šrámkův Měsíc nad řekou. Srovnává Intimní osvětlení s filmem Lásky jedné plavovlásky: Passerův debut podle něj disponuje stejným typem humoru, ale dynamičtějším, s čímž by autoři novinových recenzí nesouhlasili. Prohlašuje Intimní osvětlení za náročnější film než Lásky jedné plavovlásky, ale zároveň věří v jeho stejný úspěch, protože publikum je na něj už připravené Formanovými díly. (Návštěvnost Intimního osvětlení byla nakonec šestapůlkrát nižší - viz Voráč, Melancholický svět osamělých hrdinů a ztracených snů, pozn. 5.) Formana s Passerem srovnává i Otakar Váňa (Kino, 1966): proti "prostořekosti" prvního tvůrce zde stojí lyrika a ucelenější dramaturgie druhého. Hlubší analýzu Intimního osvětlení provádí pouze Jaroslav Boček a Galina Kopaněva. Jaroslav Boček (Divadelní a filmové noviny, 1966) se zmiňuje o Passerově něze a porozumění Bambasovi (hlavní postava filmu), ale považuje za faux pas, že Petr - jakýsi Bambasův protějšek - "se víc neozřejmuje, zůstává éneprůhledný'" a že postava hraná Janem Vostrčilem zastiňuje ostatní (tato výhrada se vyskytuje i v Bobokově novinové recenzi). Passerovou slabinou je proto podle Bočka absence smyslu pro celek, proporci, jeho síla pak spočívá v ozvláštnění malé figury a vedlejší postavy. "Passer přináší něhu, plachost, básnické srdce," píše Boček a dodává, že "kritika na maloměšťáky, satira a kritika tam nejsou". Galina Kopaněva (Film a doba, 1966) nejprve naopak pochválí "přesnou a vyzrálou koncepci" a pak na poněkud obecnější rovině řeší téma "'nevinného', nevzdělaného, zplesnivělého měšťáctví", v čemž si pomáhá odkazy na Gorkého. Passer podle Kopaněvy zvládá "umění stupňovat drobnou záminku k smíchu až k výrazu psychologického obrazu jednotlivce či k výrazu mentality širší sociální skupiny", vyúsťuje každý motiv do komediální situace a má své postavy rád. Věty o "umění navozovat atmosféru, poetickou a krásnou v jejím banálně všedním zarámování" a o "náladových detailech" se týkají jak Passera, tak i kameramanů Miroslava Ondříčka a Josefa Střechy. Ocenění u Kopaněvy dochází i "citlivá příprava látky" a kultivovanost neherců jako výsledek Passerových režisérských schopností a jeho umění jednat s lidmi. I zahraniční recenze Intimního osvětlení byly pochvalné až nadšené, Pierre Marcabru (Arts Loisirs) dokonce napsal: "Film mě dojal až k slzám... Komu se nelíbí Intimní osvětlení, není můj přítel..." Ohlasy v zahraničním tisku sahají od premiéry v roce 1967 přes příležitostná uvedení v televizi (např. Helmut Regel, Filmkritik) až po zařazování Intimního osvětlení do filmových přehlídek (programová brožura National Theatre London, kde je Passerův debut označen za "jeden z nejpřitažlivějších filmů české Nové vlny"). rozhovory: Zároveň s novinovými recenzemi Intimního osvětlení se objevily i dva rozhovory s režisérem. První, nazvaný "Jak jsme je hledali?" (Gabriel Laub, Mladý svět, 1966) obsahoval výhradně otázky ohledně neherců. Passer zde tvrdí, že s Formanem neherce používají proto, že mají strach, že by profesionálním hercům nedokázali vnutit svůj režijní záměr. Pochvaluje si, že neherci film obohatili svými životními zkušenostmi, a říká, že výběr neherců stojí na náhodných setkáních. Druhý rozhovor (J. Zelinka, Průboj, 1966), v kterém Passera doprovázel Jaroslav Papoušek, dává rozřešení "sporu" novinových recenzentů okolo režisérova naladění vůči postavám Intimního osvětlení. Passer k údajnému brojení proti maloměšťáctví říká: "Naopak. Já právě tuto rodinu (...) chci bránit. Ti lidé za to nemohou." Prvním rozsáhlejším textem, věnovaným Ivanu Passerovi, je čtyřstránkový článek Galiny Kopaněvy "Náhody Ivana Passera" (Film a doba, 1967). Formálně se nejedná o rozhovor, nýbrž o Passerův monolog, o vyprávění historek a dojmů; tato forma se v textech o Passerovi v budoucnosti ještě objeví. Zde jde spíše o roztříštěnou nechronologickou impresi, v níž Passer probere svůj život od dětství až do současnosti. Mluví o profesích, kterými prošel, o svém přijetí na FAMU, o režisérech, kteří na něj měli vliv (Carné, Dovženko, Rossellini, de Sica, Renoir), o vzniku "formanovského" týmu. Věnuje se i své tvorbě: rozebírá své postavy, koncepci filmu jako hudby, zabývá se herci, scénářem, kritikou, kladným přijetím Intimního osvětlení, otázkami umění ve společnosti. Vyslovuje tezi o vztahu života a tvorby, na jejímž základě si s Formanem vybírají autentická prostředí a neherce. Na závěr spekuluje, jaké osudy a kde v cizině by chtěl nebo mohl točit. V tomto textu jsou vysloveny historky, které pak bude Passer v téměř doslovném znění opakovat v pozdějších rozhovorech, čímž podstatně zredukuje i to málo informací, které se o něm dostanou do tisku. Tyto historky pokrývají několik momentů v Passerově dráze, mimo něž se čtenář odnikud nedozví téměř nic dalšího. Týká se to například přijímaček na FAMU, asistence Helgemu na Velké samotě (historka se slepicí), vyhození z Laterny magiky nebo iniciace Intimního osvětlení. "Ivan Passer je slavný" (ajl, pravidelná rubrika Filmových a televizních novin, 1969) je posledním rozhovorem, který v Čechách vyšel před dvacetiletým tiskovým embargem proti Passerovi. Již zde je zmíněno, že režisér nerad dává rozhovory a odmítá mluvit o sobě. Tematizovány jsou podmínky k točení filmů a cenzura (obojí dost obecně), rozebírán je rozmach kultury v Československu v 60. letech, mluví se o typech režisérů, o "velkých" a "malých" filmech a o tom, proč je Passer vlastně u filmu ("nejsem jím posedlý, spíš z paličatosti"). Režisér vyjadřuje nespokojenost s posledními filmy Godarda a Bertolucciho a tvrdí, že těžiště českého filmu je v realitě, banalitě a stavu permanentní krize hrdiny/společnosti. V závěru rozhovoru opět mluví o svých plánech do budoucnosti (pro a proti točení v USA a v Sovětském svazu). ostatní: Článek "Plavovláska a ty druhé" Ženi Wienerové (Film a doba, 1966) obsahuje na straně 641 odstavec, stručně charakterizující ženské postavy v Intimním osvětlení. Ve stejném čísle čtenář nalezne obsáhlý text Jaroslava Bočka "Nová vlna z odstupu", který se stal zřejmě prvním uceleným a systematickým pokusem zmapovat klíčové osobnosti nové generace československého filmu. Passerovi je kromě několika zmínek na různých místech věnován přelom stran 629 a 630. Několika větami je zde trefně popsáno Fádní odpoledne ("dotyky", "jiskření", "křehká atmosféra") a následně na Intimním osvětlení definován Passerův styl ("něžný humor prosvětlující hrdiny ézvnitřku'"). Passerova poezie spočívá podle Bočka v hudbě a přírodě; pojetí přírody v Intimním osvětlení je srovnáno s přírodou ve filmech Jana Němce. Boček srovnává Passera s Formanem: Formanův humor je klaunský, zatímco Passer jen "naťukává", a zatímco u Formana vždy dochází ke konfliktu, v Intimním osvětlení žádný není. Něha však může být i slabostí - to když se Passer ve filmu nechá utlačit individualitou (míněn Vostrčil); Boček tudy vede paralelu k Bieblovi a pochopitelně ke Šrámkovi. Vůbec poslední známou zmínkou o Passerovi je pak článek Jana Žalmana "Když dva dělají totéž (Film a doba 1969, č. 3), který srovnává Passera a Papouška: Žalman zde soudí, že Passer měl s Intimním osvětlením důvod opustit Formanův tým, zatímco Papoušek s Nejkrásnějším věkem ne. 1969-1989 zmínky: V emigraci Passer natočil celkem deset celovečerních filmů, kromě posledních dvou (Pretty Hattie's Baby a Stalin) v uvedeném časovém rozmezí. Ohlasy na tvorbu Ivana Passera v zahraničních periodicích sestávají zejména z recenzí a sporadických zmínek v textech, psaných u příležitostí uvádění českých filmů v televizi. Druhou kategorii zastupují články Pierra-Andrého Krola (24 heures, 1982) a Dominique Borde (Le Figaro, 1984), týkající se televizních vysílání Hry o jablko Věry Chytilové, respektive Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela. Mario Brun (Nice matin, 1981) v pochvalném článku o Passerovi, psaném k účasti jeho filmu Cutter's Way na festivalu v Deauville, připomíná Passerovu kariéru a zdůrazňuje jeho talent, jakož i talent jeho herců. Cutter's Way pak v širším rámci Passerovy tvorby rozebírá Jacques Siclier (Le Monde, 1982), který připomíná i režisérova dřívější díla a hledá konstanty jeho tvorby. Olivier Benoit (Télérama, 1983) v komentáři k retrospektivě československých filmů v Paříži v říjnu 1983 vytýká, že v ní chybí tvůrci, kteří odešli do exilu, tedy i Ivan Passer. recenze: Recenze Passerových amerických filmů jsou buď negativní nebo ambivalentní, málokdy opravdu pozitivní; často však obsahují chválu na herecké výkony. Důkladně se jim věnuje Jiří Voráč ve stati "Melancholický svět osamělých hrdinů a ztracených snů" (Film a doba, 1996): pozitivnějších recenzí se dostalo filmům Born to Win, Cutter's Way a Haunted Summer. Tak například Paolo Fabbri (Stampa, 1975) píše o Passerově americkém debutu Born to Win, že jde o "jeden z nejupřímnějších a nejdrásavějších případů intoxikace, která proniká naší společností". Podle Marjorie Bilbow (Screen International, 1975) následující film Law and Disorder připomíná "pytlík rozbité pečivové směsi; všechny kousky jsou dostatečně chutné, ale nikdy není dosti těch, které vám zachutnají nejvíce". O Silver Bears, Passerově filmu na zakázku finančnických kruhů, Eric Braun (Films and Filming, 1977) tvrdí, že je "velmi zábavný, ač naprosto nesrozumitelný". Svojí tendenčností dnes pobaví maďarská kritika na Cutter's Way: "Stálo za to pro tohle odcházet z Československa? Výsledek je smutný. Passer dělal ve své vlasti lepší filmy než je tento. Dokonce v posledních letech čeští a slovenští filmaři točí lepší filmy než je Cutter's Way." (Tamás Barabás, Esti Hírlap, 1987). rozhovory: Rozsáhlejším textem o Passerovi je až rozhovor mezi ním a -af- (American Film, 1988), uskutečněný v rámci pravidelných debat tvůrců s posluchači Amerického střediska pro pokročilé filmové a televizní studium. Vlastnímu rozhovoru předchází krátká rekapitulace Passerovy dráhy. V rozhovoru Passer uvádí již známé historky: jak se dostal na FAMU, jak dělal asistenta režie (nejmenuje Helgeho a kupodivu vynechává pointu se slepicí, závěrečná douška - "Od té chvíle vím, že každý můj film je vlastně náhoda" - však nechybí), jak vzniklo Intimní osvětlení, proč pracuje s neherci (protože je to dobrodružství) a jak si je vybírá. Dále uvádí důvody, které ho přiměly přijmout scénář svého asi nejslavnějšího zahraničního filmu Cutter's Way, a zmiňuje se, jak pro tento film získal herce Johna Hearda a Jeffa Bridgese. Tematizován je mimo jiné i Passerův film Haunted Summer. Na informace mnohem bohatší je rozhovor Šömena Branka "Ispovjedni monolog" (Filmska kultura, 1988), vzniklý v letech 1986-1988 v Los Angeles a upravený do monologického vyprávění jako v případě textu Náhody Ivana Passera. I tento text obsahuje Passerovy typické historky o přijetí na FAMU, o události se slepicí při asistování Helgemu, o rozpuštění týmu Laterny magiky, o původu Intimního osvětlení - ale tentokrát v detailnějším provedení. Vedle toho Passer podrobně vzpomíná na své rodiče a dětství, na první filmové zážitky, na vylučování ze středních škol, na mládí strávené v dělnických profesích a s kočujícími Cikány, na peripetie s pracovním poměrem na Barrandově - přičemž tyto vzpomínky nejsou v žádném jiném textu zachyceny tak podrobně a některé dokonce vůbec. OD ROKU 1989 DO SOUČASNOSTI Dostupná literatura po roce 1989 je až na jedinou výjimku - ruskou recenzi na film Stalin (1992) - z domácích periodik. Sestává zejména z několika rozhovorů, dvou recenzí filmu Stalin, uvedeného pouze na videokazetách, pečlivé analýzy Intimního osvětlení a důkladně zpracovaného Passerova profilu. Texty vyšly ve dvou hlavních vlnách: první souvisela s polistopadovým ohlížením za československou Novou vlnou, druhá pak s Passerovou účastí v porotě filmového festivalu v Karlových Varech v roce 1996. Vzhledem k tomu, že Ivan Passer zůstává pro většinu české populace stále neznámým tvůrcem, trpí i texty z devadesátých let nutností obsahovat "povinné" odstavce, rekapitulující režisérovu minulost. Intimní osvětlení, Stalin: Již v květnu 1990 vyšel ve Scéně rozbor z pera Stanislavy Přádné "4 krát zastavení u filmu Intimní osvětlení", který svou detailností dalece přesahuje pokusy ze šedesátých let. Text je členěn do čtyř oddílů: světlo, život a smrt, smích, sebepoznání. Tematizuje se v něm mimo jiné vliv cinema-vérité, neherectví, "pastelová kamera", magie hudby a "nenápadné kouzlo, které se pak už nezopakovalo". Přádná říká, že zatímco Formanův humor je "veřejně hlasitý a břitký", Passerův naopak "usměvavý, neschopný zesměšnit" a že smích Intimního osvětlení "nevybuchuje, ale tiše se rozsvěcuje". Přádná mluví o Intimním osvětlení jako o filmu, k němuž si lidé vytvoří citové pouto, a odkazuje tak na Passerovo přání "točit filmy, na které by se chodilo jako na návštěvu k babičce", které zmínil ve výše zmíněném rozhovoru s Šömenem Brankem. V analýze se objevuje i Bočkovo tvrzení, že Vostrčil svou osobností zastiňuje ostatní protagonisty, stejně jako Passerovo téma přiznání si stropu: "každý modus vivendi je zdaněn kompromisy". Článek zároveň reflektuje dobové kritiky, které v Intimním osvětlení nacházely karikaturu a kritiku měšťáctví. V této souvislosti je pozoruhodná recenze Pavla Arana "Příliš hořký nápoj" (Svobodné slovo, 17.7.1990), která vyšla k obnovené premiéře Intimního osvětlení. Podle Arana jde o film o přetvářce a falešné pohostinnosti, což dokládá svéráznou interpretací závěrečné scény pití vaječného koňaku: ačkoliv hostům již nezbyla ani kapka, hostitelka je nutí dopít, což Aran chápe jako dopití kalichu hořkosti do dna... Pro úplnost je třeba zmínit ještě zážitek slibující noticku -ef- (Květy, 1991) k uvedení Intimního osvětlení v televizi. V recenzích na film Stalin jsou zběžně probráni zúčastnění herci a padnou termíny jako "historický dokument" nebo "emblematický charakter obrazů". rozhovory: Tři rozhovory s Ivanem Passerem, vzniklé v rozmezí pěti let, obsahují všechny zhruba totéž, což jen dokazuje, že ani léta nic nezměnila na režisérově neochotě k odhalování svého nitra. Jedná se o rozhovor Jiřího Voráče "Film jako umění kompromisu" (Lidové noviny, 19.11.1992), Rostislava Sarvaše "Krále dělají poddaní" (Reflex, 1993) a Karla Polanského "Cesta minovým polem" (Týden, 1996). První vznikl u příležitosti Passerovy cesty na premiéru filmu Stalin v Moskvě, třetí během festivalu v Karlových Varech. Nechybí "povinné" odstavce životních peripetií ani historka o slepici; zajímavější jsou však vzpomínky na natáčení Stalina v Moskvě a úvahy o ruské nátuře ("Rusku může vládnout jen člověk milovaný i obávaný zároveň," říká Passer Voráčovi, což však příliš nekoresponduje s jeho vizemi konce diktatur v Rusku, které obsahuje rozhovor v Reflexu). Novým prvkem jsou Passerovy názory na herectví obecně i na konkrétní herce z filmu Stalin: Robert Duvall, který hraje Stalina, je podle Passera nejlepším hercem, se kterým kdy spolupracoval. Stalin je o "slepé lidské potřebě či sklonu zbožňovat nějakého jiného člověka, bez ohledu na skutečnost" (Film jako umění kompromisu, strana 1). Díky Passerově přítomnosti v Karlových Varech vznikl i objevnější rozhovor Tomáše Baldýnského "Passerův způsob" (Reflex, 1996). Od tématu Stalinovy tyranie se zde přechází k otázce tyrana-režiséra (za kterého se Passer rozhodně nepovažuje) a k režijnímu přístupu vůbec: "režie je osvícený absolutismus," říká Passer. Zajímavé jsou i režisérovy postřehy o práci s herci, opakuje se Passerova konfese o roli náhody v jeho životě a díle. Nejaktuálnější interview s Ivanem Passerem - "Kultura je dobrá k tomu, abychom se navzájem nesežrali" od Radovana Holuba (Lidové noviny) pak vyšlo v únoru 1998. Rozvádí se zde téma Stalina i otázka, proč nezestárly české filmy z 60. let. Passer mluví obecně o roli kultury, o vzdorování tlaku americké filmové produkce a o tom, jak udržet český film na úrovni; otázku peněz podle něj nelze ignorovat, protože film je nejen umění, ale i průmysl. Motiv "sežrání se nebýt kultury" se objevil už dříve, například v textu Galiny Kopaněvy "Náhody Ivana Passera". profily: Prvním polistopadovým profilem Ivana Passera v českém tisku je třídílný "seriál" Jiřího Voráče "Outsider údělem i volbou" (Kinorevue, 1993). Jedná se o magazínové - trochu povrchní - shrnutí celé Passerovy dráhy. První díl obsahuje stručnou charakteristiku režisérova stylu a Passerovy dobře známé historky (slepice...) až do emigrace roku 1969. V druhém dílu jsou představeny Passerovy americké filmy z doby před Cutter's Way (1981), přičemž například historka o tom, jak měl Passer natáčet snímek Crime and Passion bez jakéhokoliv scénáře, je další z těch, které se opakují v několika textech. V poslední části profilu Voráč píše o filmech od Cutter's Way po Stalina a často cituje z kritik, ovšem bez bližšího udání zdroje. Nejpřínosnější je předposlední pasáž, v níž jsou zmíněny Passerovy plánované projekty (Okénko do ráje - film, na jehož scénáři tehdy údajně pracoval s Formanem). Seriál končí shrnutím Passerových témat (vykořeněnost), přístupů (cudnost, nechuť soudit, úcta k tajemství, mnohoznačnost) a konstatováním typu jeho hrdinů (outsideři). V roce 1995 vychází v Kinorevue Passerův čtvrtstránkový "encyklopedický" profil, o rok později má o režisérovi zmínku Mirka Spáčilová v Mladé frontě Dnes - týká se jeho účasti na přehlídce českých filmů Tenkrát v šedesátém šestém v pražském kinu Ilusion. V témže roce (1996) v Reflexu vychází Baldýnského článek "Mistři v továrně na sny", sestávající z citátů slavných režisérů; Passer je zastoupen tímto sdělením: "Řemeslo režiséra spočívá v tom, že se musí co nejvíce přiblížit k představě, jakou o filmu měl na začátku. Může pro to použít všechny triky, které umí." K festivalu v Karlových Varech přinesly Lidové noviny v červenci 1996 Voráčův další, tentokrát půlstránkový profil Ivana Passera. Voráč opět rekapituluje Passerovu "historii společensky nemožného člověka", od níž vede souvislost k jeho typu hrdinů. Obsažen je i stručný rozbor režisérova stylu: otevřené konce, verismus a porušování pravidel žánrů jsou podle Voráče důvody, proč Passera americká kritika příliš neakceptuje. Zmíněny jsou Passerovy klíčové filmy z USA (Born to Win, Cutter's Way, Haunted Summer a Stalin); důležitá je zmínka o nedávném uvedení Intimního osvětlení v televizi v cyklu 100 českých filmů k 100. výročí kinematografie. Posledním zaznamenaným odkazem na Ivana Passera v českém tisku je několikařádková zmínka Jaroslava Sedláčka v jeho stručném shrnutí československé Nové vlny v Cinemě (cyklus 100 let českého filmu, Cinema, 1998). Jiří Voráč, Film a doba, 1996, č. 3 Nejvýraznějším důsledkem Passerovy přítomnosti na festivalu v Karlových Varech jsou dva rozsáhlé texty režisérova apologety a propagátora Jiřího Voráče ve Filmu a době. Jiří Voráč je jediná mediálně činná osoba, která se u nás Ivanu Passerovi věnuje systematicky a do hloubky, byť někdy poněkud nekriticky. První text, nazvaný "Melancholický svět osamělých hrdinů a ztracených snů", je důkladně zpracovaným Passerovým uměleckým profilem. Obsahuje všechny prvky, které jsou k nalezení v předchozích textech: komparaci Passera s Formanem, srovnání jejich hrdinů, zařazení do kontextu Nové vlny (negativním vymezením), analýzu stylu. Jdou zde chronologicky probrány všechny Passerovy filmy - ke každému přísluší jeho obsah, stručné Voráčovo hodnocení a bohaté odkazy ke kritickým ohlasům v dobovém tisku včetně udání zdrojů. Šířeji jsou rozvedeny tituly Intimní osvětlení, Born to Win, Cutter's Way a Haunted Summer, u kterých čtenář nalezne i podrobné psychologické rozbory jejich hrdinů (komparaci a typologii Passerových hrdinů se Voráč věnuje i ve svých dalších textech). V závěrečných dvou odstavcích dochází ke shrnutí témat a hrdinů. Jestliže předchozí text neobsahoval téměř nic o Passerově životě a věnoval se pouze filmům, v druhém článku, nazvaném "Neobyčejná dobrodružství režiséra Ivana Passera", je tomu naopak. Jde o další z řady rozhovorů zpracovaných do formy monologu. Voráč zde do jednoho celku spojil dvě interview: první již bylo uveřejněno v Lidových novinách v roce 1992 ("Film jako umění kompromisu", viz výše), druhé vzniklo v roce 1996 v Karlových Varech. Většina textu sestává z již známých Passerových historek (o dětství, o přijetí na FAMU, o slepici, Laterně magice...), které se tu alespoň octly všechny pohromadě. Již méně známé jsou historky z natáčení Passerových amerických filmů, ale i zde se Passer seriózní výpovědi brání svou typickou vyhýbavostí: když má například mluvit o Haunted Summer, uteče přes osobu maskéra k Annie Girardotové. Opakují se Passerovy teze o českém uměleckém kvasu 60. let a jeho společenských příčinách a o tématu filmu Stalin; překvapivější je popírání improvizace ve Formanově tvůrčím týmu a obměněná historka o tom, jak získal Jeffa Bridgese pro Cutter's Way (viz -af-, Dialogue on Film: Ivan Passer, American Film, listopad 1988). Monolog uzavírá asi nejpřínosnější část - Passerova tvůrčí a osobní konfese a douška o dvou "poststalinských" projektech, o kterých od té doby neexistuje žádná zmínka... KNIHY české: Passerovi je věnován prostor ve sborníku Jiřího Janouška "3 ˝ podruhé" z roku 1969. Strany 109-114 obsahují několik Passerových filosofujících výroků o filmu obecně, o hercích, o důležitosti banality a o hledání vlastního stropu. Na stranách 115-118 je úryvek ze scénáře Fádního odpoledne, následovaný závěrečnou částí scénáře Intimního osvětlení (strany 119-144). Strany 145-148 nabízejí čtyři kritické ohlasy na Intimní osvětlení bez udání přesného zdroje: citován je Jiří Pitterman (Rudé právo), Jiří Janoušek (student; pozoruhodně vyspělý názor), Jaroslav Boček (z textu Ivan Passer poprvé) a Petr Král, který se jako naschvál staví proti všemu, co na Intimním osvětlení chválili ostatní, a přichází s vlastní vizí ("upachtěné kopírování Formana", analýza "erotické" scény). Strana 149 obsahuje úryvky opatrně příznivých zahraničních kritických ohlasů, které si s Intimním osvětlením evidentně nevědí příliš rady. Na stranách 151-160 pak následuje část nerealizovaného scénáře Ďáblův trylek, který Passer napsal s Jindřichem Fischelem. Biografická noticka je k nalezení na straně 330. Více či méně subjektivní jsou pak zmínky o Ivanu Passerovi v knihách "Všichni ti bystří mladí muži a ženy" Josefa Škvoreckého a "Co já vím?" Miloše Formana a Jana Nováka. Škvorecký řeší dobovou otázku, kdo z Formanova týmu je "nejformanovitější" (prý Forman) a tvrdí, že Passer je existenciální filosof a Oblomov trojice (s. 107). Intimní osvětlení odbývá Passerovým citátem a pak stručně shrnuje režisérův "český" životopis. Forman přispívá historkou o svém mladickém setkání s Passerem a krátkou rekapitulací jeho života (s. 38-40); na stranách 105-133 píše o filmech, na nichž Passer spolupracoval, strany 141-160 se týkají jejich společných začátků v USA, kapitola věnovaná pouze Passerovi je na stranách 156-158. O Ivanu Passerovi samozřejmě píše i Jan Žalman v knize "Umlčený film" (zejména s. 111-115). Po několika větách o Fádním odpoledni následuje velmi přínosný rozbor Intimního osvětlení, sestávající zejména z komparace Formanova a Passerova stylu (epik versus lyrik, pohyb versus stav, přímočarost versus imprese, dur versus moll). Je zde i Žalmanova "troška do mlýna" debat o závěrečné scéně pití vaječného koňaku a Passerově "protiměšťáckosti": k druhému tématu Žalman říká, že Intimní osvětlení je "dosud nejtvrdší výpad proti maloměšťáckému komfortu". Zmíněna je Passerova kočovně-dělnická minulost, hodnotí se i "formanovská škola" jako celek (s. 120). Období po roce 1989 zastupují Voráčova skripta Palackého university "Čeští a slovenští filmoví režiséři v exilu". Passerovo heslo na stranách 13-17 obsahuje ve stručnější podobě totéž, co Voráč později rozvine ve svém dvojčlánku ve Filmu a době z roku 1996. zahraniční: Český kritik Antonín J. Liehm vydal v americkém exilu v polovině sedmdesátých let dvě knihy věnované českému filmu: "Closely Watched Films" (1974) a s Mirou Liehmovou "The Most Important Art" (1977). Druhý jmenovaný titul se věnuje filmu celé východní Evropy, a proto je v ní Passer zmíněn jen souhrnně s Formanem a Papouškem na stranách 281-284. Obě knihy disponují masivní bibliografií. Peter Hames se ve svém ojedinělém pokusu rekapitulovat československou Novou vlnu z roku 1985 zabývá Ivanem Passerem zejména na stranách 150-156, nepřináší však nic nového. Většina tohoto prostoru se týká Intimního osvětlení: text obsahuje detailně zmíněné scény (například seznámení Petra/diváka s Bambasovou rodinou), ale jde spíš jen o popis než o analýzu. Hames si zde cení Passerovy specifické lyriky, vyplynuvší z "nezbytného" srovnání s Formanem. Devadesátá léta disponují dvěma sborníky. "Nová vlna - Cinema cecoslovacco degli Anni é60" je souborem, který vyšel k mezinárodnímu filmovému festivalu v Janově v roce 1994. Jsou v něm k nalezení mimo jiné i některé texty z Filmového sborníku historického č. 4 nebo článek Galiny Kopaněvy "Náhody Ivana Passera". Titulní stranu publikace zdobí snímek z Intimního osvětlení. Druhý sborník, "Le cinema tcheque et slovaque", uspořádaný Evou Zaoralovou a Jeanem-Loup Passekem, vydalo v roce 1996 Centre Pompidou. Obě knihy mají značný rozsah a poskytují nemalý počet odkazů na další literaturu, ale samostatně se v nich Passerovi věnuje pouze text Galiny Kopaněvy. V kontextu bádání o Ivanu Passerovi je naprostou perlou kniha rozhovorů s filmaři novinářky Judy Stone "Eye on the World" z roku 1997. Interview s Passerem z 11. října 1981 se nachází na stranách 143-147. Nejenže zde čtenář vedle známých motivů (slepice...) narazí na věci, které se v žádném jiném textu o Passerovi nevyskytují, ale setká se i s pasážemi, které vrhají podstatně odlišné světlo na události již známé. Neprobádanou půdou jsou zejména Passerovy detailní vzpomínky na rodiče, dětství, válku a školy, kterými prošel, stejně jako vliv zážitků z 2. světové války na režisérovo přijetí scénáře Cutter's Way. Odlišné světlo (zejména v porovnání s Formanovou monografií "Co já vím?") dopadá například na setkání s Milošem Formanem na škole v Poděbradech (historka s čepicí); s Formanem se Passer sám v textu srovnává. Nečekané je tvrzení, že "formanův tým" si vybíral neherce proto, že profesionální herci byli v té době "corrupted", což může znamenat "zkaženost" profesionální i politickou; tak jako tak výrok nekoresponduje s tvrzeními v jiných textech (Kopaněva: Náhody Ivana Passera, Laub: Jak jsme je hledali?, -af-: Dialogue on Film). Naprosté překvapení přinese pasáž, v níž Passer zmiňuje Formanův odpor proti jeho (Passerově) samostatné režii Intimního osvětlení: že Forman vyhodil scénář a systematicky zdemoloval nábytek v Passerově pokoji se badatel skutečně nikde jinde nedočte. SHRNUTÍ Jak vyplývá z předchozího, literatury o Ivanu Passerovi je minimum, přičemž značná část informací se v textech dokonce opakuje. Režisérova samostatná monografie neexistuje. Své soukromí si Passer důsledně chrání, a proto je povědomí o jeho životě tvořeno pouze izolovanými historkami. Jediný pokus analyzovat celou Passerovu tvůrčí dráhu učinil pouze Jiří Voráč. Dá se tedy říci, že vše podstatné o Ivanu Passerovi a jeho díle se nachází v malém počtu časopiseckých a sborníkových textů. Ty tvoří Voráčův dvojčlánek (Film a doba, 1996), Přádné analýza Intimního osvětlení (Scéna, 1990) a analýzy Passera v kontextu Nové vlny (Jaroslav Boček, Film a doba, 1966; Jan Žalman:"Umlčený film", 1993). Ze zahraničních publikací jsou klíčové rozhovory Šömena Branka (Filmska kultura, 1988) a Judy Stone ("Eye on the World", 1997). Nepočítáme-li chystanou publikaci Jiřího Voráče, český tisk Ivana Passera ignoruje již od roku 1996 a k aktivitě jej neprobudilo ani uvedení filmu Stalin v České televizi 27. dubna 2000. Impulsem by mohlo být snad jen případné nové režisérovo dílo. BIBLIOGRAFIE texty z novin a časopisů: * (), Ivan Passer. Film Fan, 1991, č. 2, s. 59 * (), Ivan Passer. Filmové informace, 1966, č. 12, s. 9 * ajl [Antonín J. Liehm?], Ivan Passer je slavný. Filmové a televizní noviny, 1969, č. 1, str. 1 a 8 [roz] * Baldýnský Tomáš, Mistři v továrně na sny. Něco málo o režii. Reflex, 1996, č. 45, s. 30-35 [zmn] * Baldýnský Tomáš, Passerův způsob. Reflex, 1996, č. 34, s. 46-47 [roz] * Boček Jaroslav, Nová vlna z odstupu. Film a doba, 1966, č. 12, s. 622-635 [srv] (též In: Boček Jaroslav, Kapitoly o filmu. Orbis, Praha 1968, s. 205-237) * eh, Ivan Passer. Kinorevue, 1995, č. 2, s. 29 [pro] * Holub Radovan, Kultura je dobrá k tomu, abychom se navzájem nesežrali. Lidové noviny, 7.2.1998, Nedělní LN, s. IV [roz] * Jaroš Jan, Homolka. ZN [Zemědělské noviny?], 1993, č. 111, s. 1 * Kopaněvová Galina, Náhody Ivana Passera. Film a doba, 1967, č. 3, s. 144-149 [mon] (též In: Film a doba. Antologie textů z let 1962-1970. Uspořádal Stanislav Ulver, Sdružení přátel odborného filmového tisku, Praha, s. d. [1997?], s. 96-103) * Laub Gabriel, Jak jsme je hledali?. Mladý svět, 1966, č. 14, s. 7 [roz] * Polanský Karel, Cesta minovým polem. Týden, 1996, č. 32, s. 74-79 [roz] * Ptáček Luboš, Čeští filmaři ve světě. Dotyk, 1995, č. 6, s. 20-21 [zmn] * Sarvaš Rostislav, Krále dělají poddaní. Reflex, 1993, č. 10, s. 34-38 [roz] * Sedláček Jaroslav, 100 let českého filmu. 8. část: Horizontální vertikální řez Novou vlnou (1964-70). Cinema, 1998, č. 4, s. 50-55 [srv] * spa [Spáčilová Mirka], Passer uvede své Intimní osvětlení. Mladá fronta Dnes, 3.3.1996, č. 53 [zmn] * Spáčilová Mirka, Ivan Passer natáčel Stalina vedle Gorbačovovy pracovny. Mladá fronta Dnes, 18.5.1996, č. 116, s. 18 * Voráč Jiří, Film jako umění kompromisu. Lidové noviny, 19.11.1992, č. 272, Kulturní příloha LN, č. 47, s. 1 a 4 [roz] * Voráč Jiří, Intimně osvětlený světoběžník. Lidové noviny, 13.7.1996, č. 162, s. XV [pro] * Voráč Jiří, Melancholický svět osamělých hrdinů a ztracených snů. Film a doba, 1996, č. 3, s. 98-106 [pro] * Voráč Jiří, Neobyčejná dobrodružství režiséra Ivana Passera. Film a doba, 1996, č. 3, s. 107-113 [mon] * Voráč Jiří, Outsider údělem i volbou. Kinorevue, 1993, č. 16-18, s. 26 [pro] * Wienerová Žeňa, Plavovláska a ty druhé. Film a doba, 1966, č. 12, s. 636-341 [zmn] * Wienerová Žeňa, Pomocný režisér od 18 do 80 let. Kino, 1965, č. 2, s. 4 [roz] * Zelinka J., Intimní osvětlení nikoliv intimního záběru. Průboj (Ústí nad Labem), 1.5.1966 [roz] * Žalman Jan, Když dva dělají totéž. Film a doba, 1969, č. 3, s. 144-147 [srv] * (), Cagney hors du "trop noir". L'Express (Paříž), 8.1.1982 [zmn] * af, Dialogue on Film: Ivan Passer. American Film (Washington D.C.), listopad 1988, č. 2, s. 14-17 (česky viz Interpressfilm, 1989, č. 7, s. 85-90) [roz] * Benoit C., Les films américains d'Ivan Passer. Jeune cinéma (Paříž), duben/květen 1979, č. 118, s. 14-19 * Benoit Olivier, Les absents du cinéma tcheque. Télérama (Paříž), 26.10.1983, s. 28-29 * Borde Dominique, Vaudeville tcheque. Le Figaro (Paříž), 5.1.1984 * Brun Mario, Triomphe d'un cinéaste d'un printemps de Prague. Nice matin (Nice), 11.9.1981 * Buckley Michael, Take five. Films in Review, leden 1987, č. 1, s. 22-29 * Crespi Alberto, "Já, československý Frankenstein. Setkání s Ivanem Passerem". L'Unitá (Milán), 27.8.1987 (česky viz Filmové aktuality, 1987, č. 18, s. 23-27) [roz] * Garel Alain a Gressard Gilles, Ivan Passer: D'Éclairage intime a Cutter's Way. Image et son (Paříž), březen 1982, č. 370, s. 81-100 * Jameson Richard T., Passer's Way. Film comment, červenec/srpen 1981, č. 4/17, s. 18-23 * Krol Pierre-André, Le dernier bon film tcheque. 24 heures (Lausanne), 30.9.1982 * Král Petr, Chvála Ivana Passera. Svědectví, 1982, č. 66, s. 369-374 * Král Petr, Éloge de Passer. Positif, březen 1982, č. 252, s. 35-39 (česky viz výše) * Siclier Jacques, Infirme exterminateur. Le Monde (Paříž), 12.2.1982 (česky viz Filmové aktuality, 1982, č. 11, s. 15-17) * Šömen Branko, Ispovjedni monolog/Ivan Passer: Intimno osvjetljenje. Filmska kultura (Záhřeb), 25.12.1988, č. 174/175, s. 92-103 (česky viz Interpressfilm, 1989, č. 7, s. 77-85) [mon] recenze a texty týkající se jednotlivých filmů: Fádní odpoledne (1965): * fi, Fádní odpoledne. Filmový přehled, 1965, č. 45/46, s. 15-16 * Filípková Miroslava, Kudy chodí perličkář. Kino, 1964, č. 17, s. 2-3 * psd, Fádní odpoledne. Cinema, 1992, č. 9, s. 61 Intimní osvětlení (1965): * (), Film týdne. Intimní osvětlení. Lidová demokracie, 2.4.1966 * (), Intime beleuchtung. Československý film (tištěný), 1966, č. 2, s. 12-13 * (), Intimní osvětlení. Filmové informace, 1966, č. 12, s. 8-9 * (), Intimní osvětlení. Československý voják, 7.4.1966 * (), Menschenschicksale. Intim Beleuchtet. Československý film (cyklostylovaný), 1966, č. 1, s. 3 * (), Nové filmy v kinech. Rovnost (Brno), 1.4.1966 * (), Promítá se. Reportér, 1966, č. 1, s. 18 * ajl [Antonín J. Liehm?], Intimní osvětlení. Literární noviny, 1966, č. 18, s. 9 * an, Nový úspěch: Intimní osvětlení. Lidová demokracie, 31.3.1966 * Aran Pavel, Příliš hořký nápoj. Svobodné slovo, 17.7.1990, s. 5 * bk, Intimní osvětlení. Filmový přehled, 1966, č. 10, s. 3-4 * Bobok Jozef, Nelútostný reflektor. Pravda, 20.4.1966 * Bonko Ivan, (). Predvoj (Bratislava), 21.4.1966 * Boček Jaroslav, Ivan Passer poprvé. Divadelní a filmové noviny, 1966, č. 17, s. 1 a 6 * Bystrov Vladimír, O tragikomédii tvojho života. Film a divadlo, 1966, č. 8, s. 8-9 * Dvořák Ivan, Intimní osvětlení. Večerní Praha, 1966, č. 82, s. 3 * ef, Telekuk. Květy, 1991, č. 41, s. 9 * gl, Intimní osvětlení. Vlasta, 1966, č. 13, s. 8-9 * Humplík Alois ml., Úspěch mladého režiséra: Intimní osvětlení. Práce, 14.4.1966 * ib, Stratené ilúzie. Práca, 15.4.1966 * Janoušek Jiří, Intimní osvětlení. Student, 1966, č. 13, s. 5 * Kapek Ladislav, Hledání stříbrného větru. Kino, 1965, č. 19, s. 2-3 * Kliment Jan, Intimní osvětlení. Kulturní tvorba, 1966, č. 16, s. 13 * Kopaněvová Galina, Intimní osvětlení. Film a doba, 1966, č. 3, s. 144-147 * Laub Gabriel, Umění klást otázky. Plamen, 1996, č. 3, s. 170 * lh, Intimní osvětlení. Divadelní a filmové noviny, 1965, č. 23, s. 5 * Passer Ivan, Intimní osvětlení. Film a doba, 1966, č. 1, s. 46-49 * Passer Ivan, Intimní osvětlení. Svět v obrazech, 1966, č. 13, s. 19 * Pittermann Jiří, Intimní osvětlení. Rudé právo, 1966, č. 116, s. 2 * Přádná Stanislava, 4 krát zastavení u filmu Intimní osvětlení. Scéna, 16.5.1990, č. 10, s. 6 * Solecký V., Intimní osvětlení. Mladý svět, 1966, č. 14, s. 6 * Stoniš Miroslav, O našich trapných současnících. Nová svoboda, Ostrava, 8.4.1966 * Svoboda Stanislav, Intimní osvětlení. Mladá fronta, 1.4.1966, č. 90, str. 5 * vbc, Šrámkovský námět dnešníma očima. Svobodné slovo, 31.3.1966 * vf, Premiéry našich kin. Zemědělské noviny, 31.3.1966 * Váňa Otakar, Intimní osvětlení. Kino, 1966, č. 9, s. 7 * (). Monthly Film Bulletin, 1965, č. 400, s. 72 * (). National Film Theatre London, December 1976-February 1977, s. 24 (česky viz Filmový monitor, 1977, č. 1A) * Aenault Herbert. Image et son, 1967, č. 206 * Cervoni Albert. Cinéma, 1967, č. 115, s. 112 * Clouzot Claire. Film quarterly, 1967, č. 3, s. 39 * Lachize. L'Humanité, 17.2.1967 * Marcabru Pierre. Arts Loisirs, 15.-21.2.1967 * Martin Marcel, "Malá noční hudba". Les lettres francaises, 23.2.1967, č. 1171, s. 26 * Maurin. L'Humanité dimanche, 19.2.1967, č. 103 * Regel Helmut. Filmkritik, 1968, č. 2 Born to Win (1971): * Fabbri Paolo, Born to Win. Stampa (Turín), 28.5.1975 (česky viz Československá kinematografie v zahraničním tisku, 1975, č. 5A, s. 3-4) * Gold., Born to Win. Variety (New York), 13.10.1971, s. 16 (česky viz Československá kinematografie ve světě, 1972, č. 4, s. 6) * Liehm Antonín J., Born to Win. Les lettres francaises (Paříž), 30.11.1971 (česky viz Československá kinematografie ve světě, 1972, č. 2, s. 20) * Martin Marcel, Born to Win. Ecran (Paříž), červenec 1972, č. 6 (česky viz Československá kinematografie ve světě, 1972, č. 6, s. 15-17) * Passek Jean-Loup, Born to Win. Cinéma 72 (Paříž), květen 1972, č. 166, s. 135-136 (česky viz Československá kinematografie ve světě, 1972, č. 6, s. 15-17) * Sineux Michael, L'art de la fuge. Positif, 1972, č. 139, s. 47-49 * Československá kinematografie ve světě, 1972, č. 1/2A, s. 1-3 - citace zahraničních recenzí Law and Disorder (1974): * (), Memorial Enterprises Goes International. Film GB (Londýn), duben 1975, č. 25, s. 18-20 * Bilbow Marjorie, Law and Disorder. Screen International (Londýn), 6.9.1975, č. 1 (česky viz Československá kinematografie v zahraničním tisku, 1975, č. 5A, s. 4-5) * Gearing Nigel, Law and Disorder. Monthly Film Bulletin (Londýn), září 1975, č. 500, s. 200 (česky viz Československá kinematografie v zahraničním tisku, 1975, č. 5A, s. 5-6) * Grelier Robert, La loi... et la pagaille. Image et Son, 1978, č. 331, s. 114-116 * Grousset Jean-Paul, La boi... et la pagaille. Le Canard enchainé (Paříž), 19.7.1978 * Masson Alain, Law and Disorder. Positif, říjen 1978, č. 211, s. 67 * P.M., La loi... et la pagaille. La Revue du cinéma, 1979, s. 191 * Robe, Law and Disorder. Variety (New York), 9.10.1974, s. 18 * Zeender Christian, Law and Disorder. Journal de Geneve (Ženeva), 11.4.1976 (česky viz Československá kinematografie v zahraničním tisku, 1976, č. 6A, s. 23) * Československá kinematografie v zahraničním tisku, 1975, č. 5A, s. 4-6 - citace zahraničních recenzí Crime and Passion (1976): * Bescos José-M., There's an Ace up my Sleeve. Pariscope (Paříž), 27.7.-1.8.1977 (česky viz Filmový monitor, 1977, č. 12A, s. 1-3) * D.R., Le Désir et la corruption. Cinéma, 1977, č. 227, s. 84 (česky viz Filmový monitor, 1977, č. 14A, s. 4-5) * Murf, Crime and Passion. Variety (New York), 25.2.1976, s. 22 * Zeender Christian, Loup-garou et vieilles ficelles. Journal de Geneve (Ženeva), 16.1.1982 Silver Bears (1978): * al.c., Silver Bears. L'Unita (Milán), 14.12.1978 * Braun Eric, Silver Bears. Films and Filming, říjen 1977, č. 2, s. 37 (česky viz Filmový monitor, 1977, č. 1A, s. 2-4) * Har., Silver Bears. Variety (New York), 23.11.1977, s. 19 * Pym John, Silver Bears. Monthly Film Bulletin, 1977, č. 525, s. 215 Cutter's Way (1981): * (), Der zweite Start. Neue Zürcher Zeitung (Curych), 10.7.1981 (česky viz Filmový monitor, 1981, č. 5/6, s. 26-30) * (), Fiches films. Cutter's Way. Le film francais (Paříž), 5.2.1988, s. 20 * (), Zynisch destruktives Weltbild des Hasses. Der Bund (Bern), 3.7.1982 * Barabás Tamás, Cutter útja. Esti Hírlap (Budapešť), 30.9.1987 * Berg., Cutter and Bone. Variety (New York), 18.3.1981, č. 7, s. 133 * Bilbow Majorie, Cutter's Way. Screen International, leden 1982, č. 327, s. 28 * Brun Mario, Triomphe d'un cinéaste d'un printemps de Prague. Nice matin (Nice), 11.9.1981 * Cervoni Albert, La trace des guerres. L'Humanité (Paříž), 13.2.1982 (česky viz Filmové aktuality, 1982, č. 5, s. 20-21) * Combs Richard, Watching the Detectives. Listener (UK), 9.10.1986, č. 2981, s. 30-31 * Eyles Allen, Cutter's Way. Films and Filming (Londýn), březen 1982, č. 330, s. 23-24 * Gery John, Cutter's Way and the American Way: Heroic Alienation. Literature/Film Quarterly (Salisbury, Maryland), leden 1988, č. 1, s. 58-64 * Jameson Richard T., Passer's Way. Film comment, červenec/srpen 1981, č. 4/17, s. 18-23 * Lachize Samuel, La blessure - colere - vengeance... Cutter's Way d'Ivan Passer. L'Humanité Dimanche (Paříž), 19.2.1982, č. 108 (česky viz Filmové aktuality, 1982, č. 5, s. 20-21) * Le Pavec J. P., Cutter's Way. Cinéma 72 (Paříž), březen 1982, č. 279, s. 75 * Malcolm Derek, De Niro's Altered State. The Guardian (Londýn), 7.9.1981 * Pym John, Cutter's Way. Monthly Film Bulletin, 1982, č. 576, str. 7 * Ramasse Francois, Born too soon. Positif, březen 1982, č. 252, s. 31-34 * Siclier Jacques, Infirme exterminateur. Le Monde (Paříž), 12.2.1982 (česky viz Filmové aktuality, 1982, č. 11, s. 15-17) * Thomson David, The Deaths in Santa Barbara. Sight & Sound, jaro 1982, č. 2, s. 114-117 * Uhde Jan, Passerova cesta. Západ, 1981, č. 6, s. 28 * Wallace Melanie, Cutter's Way. Film Quarterly, zima 1981, č. 2, s. 56-60 * Filmové aktuality, 1982, č. 18, s. 5 - citace zahraničních recenzí Creator (1985): * Buckley Michael, Creator. Films in Review, listopad 1985, č. 11, s. 551 * D.P., Creator. Premiere (Paříž), leden 1987, č. 118, s. 15 * Gili Jean A., L'art de la bicyclette. Positif, duben 1987, č. 314, s. 68-69 * Guérif Francois, Creator. La Revue du cinéma (Paříž), 1987, č. 424, s. 33 * Milne Tom, Creator. Monthly Film Bulletin, červenec 1990, č. 678, s. 193 * Strat., Creator. Variety (New York), 4.9.1985, č. 6, s. 18 Haunted Summer (1988): * Aldridge David, Haunted Summer. Films in Review, 1989, č. 4, s. 9 * Breber Jiří, Nový film režiséra Ivana Passera. Západ, říjen 1989, č. 5, s. 20-21 * Crespi Alberto, "Já, československý Frankenstein. Setkání s Ivanem Passerem". L'Unitá (Milán), 27.8.1987 (česky viz Filmové aktuality, 1987, č. 18, s. 23-27) [roz] * Milne Tom, Haunted Summer. Monthly Film Bulletin, květen 1989, č. 664, s. 136-137 * OSF, Haunted Summer. Screen International, 8.4.1989, s. 669, s. 18-19 * Strat., Haunted Summer. Variety (New York), 14.9.1988, č. 8, s. 23 a 26 Stalin (1992): * Bílek Petr, Stalin. Kinorevue, 1994, č. 17, s. 11 * urb, Stalin. Pohled českého režiséra v Americe na jednu z nejkrvavějších postav moderní historie. Video plus, 1994, č. 8, s. 10 a 39 * zk, Stalin. Filmový přehled, 1994, č. 10, s. 23-24 * Lavrentiev S. a Buntman S., Prinesennye vetrom. Stalin i Stalin. Iskusstvo Kino (Moskva), březen 1993, č. 3, s. 16-22 knihy: * 3 1/2 podruhé. Uspořádal Jiří Janoušek, Orbis, Praha 1969 (s. 109-160, 330) * Forman Miloš a Novák Jan, Co já vím?. Atlantis, Brno 1994 * Voráč Jiří, Český film v exilu se zaměřením na režisérské osobnosti hraného filmu v období 1968-1990. Filosofická fakulta Ústavu divadelní a filmové vědy, Masarykova universita, Brno (disertační práce) * Voráč Jiří, Čeští a slovenští filmoví režiséři v exilu. Vydavatelství University Palackého, Olomouc 1993 (skripta; s. 13-17) * Žalman Jan, Umlčený film. Národní filmový archiv, Praha 1993 * Škvorecký Josef, Všichni ti bystří mladí muži a ženy. Horizont, Praha 1991 * Hames Peter, The Czechoslovak New Wave. University of California Press, Berkeley, 1985 * Haustrate Gaston, Le guide du cinéma. Initiation a l'histoire et l'esthétique du cinéma, Syros, Paříž 1992 * International Dictionary, 1991, s. 636-638 * Le cinema tcheque et slovaque. Uspořádali Eva Zaoralová a Jean-Loup Passek, Centre Georges Pompidou, Paříž 1996 * Liehm Antonín J., Closely Watched Films. International Arts and Sciences Press, New York 1974 * Liehm Mira and Antonin J., The Most Important Art. Soviet and Eastern European Film after 1945. University of California Press, Berkeley 1977 * Nová vlna. Cinema cecoslovacco degli Anni '60. Uspořádal Roberto Turigliatto, Festival internazionale Cinema Giovani, Turín 1994 * Skvorecky Josef, All the Bright Young Men and Women. Peter Martin Ass., Toronto 1973 (česky viz výše) * Stone Judy, Eye on the World. Conversations with International Filmmakers. Silman-James Press, Los Angeles 1997, s. 143-147 vysvětlivky: [mon] - monolog [roz] - rozhovor [pro] - profil [zmn] - zmínka [srv] - srovnání, zařazení do širšího kontextu >Tohle je text z voitech.org. (C) 2001-2007