THE WILDHEARTS
                 Duše špinavé rock'n'rollem
                        (18.02.2001)

   Anglickým Wildhearts se v 90. letech podařilo to, co
tehdy nevyšlo ani takovým Guns N'Roses: protlačit do oné
hudebně tápající dekády tradici rock'n'rollu. Rock'n'rollu
se vší jeho drzostí, špínou, kontroverzí a samozřejmě s
kytarami hlasitými až do sousedovic obýváku. V časech, kdy
se vymodlená "alternativa" bortila do mainstreamu, slovem
"punk" se označovala muzika pro děti a image začínala hrát
větší roli než muzika sama, byl takový závan opravdovosti
víc než vítaný. Wildhearts už sice nějaký ten rok nefungují,
ale jejich bývalí členové provozují tak početnou řadu
"pozůstalých" projektů, že je namístě zavzpomínat, jak to
všechno začalo.

   Podhoubím Wildhearts byla anglická scéna poloviny 80.
let, dýchající ošátkovaným a zmalovaným glamrockem. Srdcem
kapely, které tlouklo ve všech sestavách, je nevyrovnaný
šílenec David Smith, známý výhradně jako Ginger. V 80.
letech vystřídal coby kytarista slušný počet kapel, z nichž
nejznámější byli Quireboys, kteří ho vykopli proto, že hrál
a chlastal na jejich vkus moc tvrdě. První sestava Wild
Hearts (tehdy ještě s mezerou) se datuje srpnem 1989, ale až
před turné s Wolfsbane koncem roku 1991 došlo k jisté
personální stabilizaci: skupinu tehdy tvořili Ginger
(kytara, zpěv), Chris 'CJ' Jagdhar (kytara), Danny McCormack
(basa) a Bam (bicí, ex Dogs D'Amour). Mezitím Wildhearts
stihli odhodit načančaný vizuální i hudební styl a la
Cinderella, jejich zvuk pořádně ztěžkl a co bylo
nejdůležitější, v kapse je hřála smlouva s EastWest.

   Rok 1992 se stal pro Wildhearts přelomový. Leden a únor
strávili na šňůře s Manic Street Preachers, v březnu
předskakovali Američanům Love/Hate a 13. dubna jim konečně
vyšel debut: čtyřpísňové EP Mondo Akimbo A-Go-Go,
následované v listopadu "dvojitým EP" Don't Be Happy... Just
Worry. Vánoce pak Wildhearts strávili ve studiu a z toho, co
mělo být jen snůškou demonahrávek, se postupně stalo
regulérní dlouhohrající album. V srpnu 1993 deska pod jménem
Earth Vs The Wildhearts vyšla a vzbudila důkladný ohlas.
Spojuje tvrdší kytarové momenty předchozích EP s popovou
chytlavostí refrénů a basových linek; výsledkem jsou hity
jako Greetings From Shitsville nebo TV Tan, které také vyšly
jako singly. Původně plánovaná podoba jejich obalů,
vyžívající se v exkrementech a obscenitách, bohužel neprošla
cenzurou, ostatně stejně jako příslušné videoklipy (Ginger a
CJ zvracející jeden po druhém ve videu ke Caffeine Bomb
kupodivu zůstali). Ve skladbě My Baby Is A Headfuck zazní
sólo někdejšího Bowieho kytaristy Micka Ronsona, který v
březnu 1993 zemřel na rakovinu; ze zdravotních důvodů
nedošlo k tomu, aby album také produkoval, a proto se o zvuk
postaral Mark Dodson (Suicidal Tendencies, Anthrax, The
Almighty). Díky desce, dobře zvoleným singlům a extenzivnímu
živému hraní se Wildhearts koncem roku ocitli na předních
příčkách výročních anket hudebních časopisů.

   Obohaceni o nového bubeníka Ritche Battersbyho Wildhearts
sjezdili Anglii ve společnosti Almighty, Kerbdog a Steva
Vaie. S jeho kytaristou, tehdy ještě neznámým Devinem
Townsendem (později Strapping Young Lad, Ocean Machine a
sólové desky), Ginger navázal pevné přátelství, když spolu
mimo jiné soutěžili, kdo na turné vydrží déle bez mytí.
Kapela odjezdila svou první samostanou šňůru po Británii a v
červnu se stala hlavní hvězdou malé scény na festivalu v
Doningtonu. Hned poté se Wildhearts zavřeli do studia s
Markem Dodsonem a nahráli osmnáct skladeb pro další album.
Aktuální (a ultrarychlý) singl Suckerpunch si navíc v
žebříčcích vedl výtečně - ale i přes tyto pozitivní události
Ginger v tisku mluví o rozpadu, prý kvůli nedostatečné
komunikaci v kapele. Krize vyvrcholila násilným vyhazovem
CJ, jehož koncertní povinnosti dočasně přebral právě Devin
Townsend. Koncem roku 1994 Wildhearts také vydali
šestipísňové EP Fishing For Luckies, obsahující skladby,
které se nevešly na připravované dlouhohrající album; deska
vyšla pouze pro členy fanklubu.

   Rok 1995 začal tahanicemi s firmou EastWest, přes niž
neprošel "masturbační" videoklip k singlu If Life Is Like A
Love Bank... I Want An Overdraft. V hudebních časopisech se
navíc objevily zprávy o Gingerově údajném pokusu o
sebevraždu. V lednu rovněž došlo k údajnému incidentu, kdy
Ginger, Danny a Ritch měli nakráčet do redakce hudebního
magazínu Kerrang! a rozhořčeni právě vyšlou notickou o
sporech uvnitř kapely rozmlátit zařízení v ceně 2000 liber;
později se tato událost ukázala být svérázným rekladmním
tahem, který si Wildhearts s Kerrang!em jednoduše vymysleli.
V květnu konečně vychází dlouho připravované druhé album
P.H.U.Q. - a jako by nestačil provokativní název, je navíc
"obohaceno" pornokresbičkami, se kterými jsou samozřejmě
hned problémy. Deska začíná skladbou I Wanna Go Where The
People Go, kterou čtenáři Kerrang!u zvolili za singl roku:
spojuje hymnické sbory s mohutnými stěnami kytar a
pochodovým rytmem, přičemž se dokáže zároveň sladce usmívat
i plivat soply kolem sebe. Taková je i celá první polovina
desky - neméně pochodová V-Day, rozverně chytlavá Just In
Lust, rozvážnější Jonesing For Jones i punková vypalovačka
Woah Shit, You Got Through. Druhá půle už trochu bředne v
jednotvárnosti, co však nepolevuje je mocný nápřah kytar a
Gingerova vyřídilka.

   V polovině roku nastaly další změny na postu kytaristy,
kvůli kterým byli Wildhearts nuceni zrušit účast na několika
letních festivalech. Znechucený Ginger zorganizoval masivní
konkurs, na jehož konci skutečně stál šestistrunec, který
měl v sestavě vydržet už napořád: Jef Streatfield. Říjen se
nesl ve znamení turné po Japonsku - a pak, jako by nebylo
dost tahanic v rámci kapely, přišel konflikt s firmou, která
se rozhodla proti vůli skupiny vydat "fanouškovské" EP
Fishing For Luckies spolu s několika dalšími rozpracovanými
písněmi. Ginger pohrozil, že když EastWest nedovolí okamžitě
rozvázat smlouvu, kapela se rozpadne - čímž ovšem Wildhearts
(nebo fámy kolem nich) z různých příčin vyhrožovali
prakticky celý rok 1995. Vyprodané turné "na rozloučenou" a
podpora fanoušků je naštěstí přiměly k pokračování.

   To dostalo formu alba, které se jmenovalo (opět) Fishing
For Luckies. Wildhearts totiž na vlastní značce Round
Records vydali zkrácené původní EP, doplněné dalšími
nevydanými věcmi z nahrávání P.H.U.Q. Toto "zbytkové" album
je paradoxně ještě lepší než jeho předchůdce: hradby kytar
jsou ještě mocnější, melodie ještě sladší, sbory v refrénech
chlapáčtější a změny rytmů pestřejší. Střídají se zde
nekompromisní nářezy jako Sick Of Drugs nebo Red Light -
Green Light s komplikovanějšími kompozicemi typu
Schitzophonic či Sky Babies, z nichž druhá i přes délku nad
deset minut nezačne nudit a neotravuje samoúčelnými
exhibicemi. Wildhearts se tu zkrátka prezentují špinavým a
přesto precizním rock'n'rollem, který vás místo her na umění
přinutí hulákat a křepčit. (Mimochodem, ve stejný den jako
Fishing For Luckies - 20.5.1996 - vyšla i deska Prozaic,
debut CJovy "truckapely" Honeycrack, která zní jako měkčí,
ale pořád dostatečně energičtí Wildhearts.)

   Na jaře 1996 Wildhearts předskakují rock'n'rollovému
božstvu AC/DC, když je do oné role údajně vybral sám Angus;
29. května se tato lákavá kombinace představila i v Praze.
Leckterá kapela by této příležitosti dokázala využít k
průlomu mezi superhvězdy, ale Wildhearts jako by měli
neustále plno práce sami se sebou. Následovalo hraní před
obnovenými Sex Pistols a první pokus o turné v USA, které
však z finančních důvodů skončilo předčasně. Chuť si
Wildhearts spravili v Japonsku, které je dobrému
rock'n'rollu tradičně velmi nakloněné, za což je odměňováno
limitovanými edicemi desek doplněných bonusy. Taky že když
EastWest v listopadu vydali jinak slušně vybrané Best Of The
Wildhearts, obsahovala deska z mimoevropských bonusů jediný
(Beautiful Me, Beautiful You z japonské verze Fishing For
Luckies), zatímco japonská emise vyšla jako nadupané dvojCD.

   V březnu 1997 Wildhearts podepisují smlouvu na čtyři alba
s nezávislou firmou Mushroom. Singly Anthem a Urge se obešly
bez obscenit na obalech, zato však existují v tolika různých
formátech, že si fanoušci sběratelé začali oprávněně
stěžovat. Zatímco záříjové turné po Japonsku proběhlo ještě
v pořádku, všechny říjnové termíny v Anglii byly zrušeny;
firma jako důvod uvedla nepřekonatelné problémy uvnitř
kapely, mezi nimiž figurovaly osobní spory, hudební neshody
a drogy. Jen pár dní po tomto prohlášení vychází album
Endless, Nameless, které se postaralo o důkladný odliv
fanoušků, zatímco ti zbylí si pochvalovali jeho
progresivitu. Deska v produkci Ralpha Jezzarda totiž přináší
na první poslech neprostupný industriální kravál, hluboko
pod kterým se však skrývají typicky lákavé melodie a
průrazné riffy; k takovému zvuku mohla inspirovat i někdejší
spolupráce s Devinem Townsendem. K vrcholům patří odlehčeně
zpěvná Nurse Maximum a skutečně hymnická Anthem, stejně jako
schválně ubitá a ztěžklá skladba Heroin. Endless, Nameless
zní oproti předchozím počinům mnohem temněji a nasraněji a i
texty se nesou ve vážnější rovině - adekvátně k situaci v
kapele.

   Koncem roku 1997 Danny v rozhovoru pro Metal Hammer
přiznává, že Wildhearts už jako skupina nefungují; tento
moment je možno brát jako konec kapely, která se oficiálně
vlastně nikdy nerozpadla. Zbytek její historie tone v
bezpočtu projektů a aktivit: CJ rozpustil Honeycrack a
založil poppunkovou kapelu The Jellys, Danny McCormack dal
vzniknout formaci The Yo-Yo's, Jef se přidal k Sack Trick a
bubeník Ritch si vymyslel The Infidels. Po celý rok 1998
také pod jménem Wildhearts vycházela polooficiální alba
(většinou pouze v Japonsku): šlo o Moodswings And
Roundabouts (luxusní 4CD set), Anthem (singly u Mushroom),
Anarchic Airwaves (nahrávky z BBC) a Landmines And
Pantomimes (B-strany a nevydané věci - těch mají Ginger a
spol. požehnaně); v lednu 1999 pak v Japonsku vychází živák
Tokyo Suits Me. Ginger se poté, co si odseděl týden v
thajském vězení, po celý rok 1998 motal kolem švédských
dirtyrockerů Backyard Babies a spolu s jejich členem
Dregenem a s Nicke Andersonem ze stylově spřízněných
Hellacopters upekl projekt Super Shit 666. Nějakou dobu
spolupracoval i s Townsendem, se kterým například napsal
skladbu Christeen na jeho album Infinity. Absolvoval několik
sólových vystoupení, při kterých mu vypomohli i členové
Wildhearts, s nimiž si poté kvůli splacení "starých dluhů"
střihl několik koncertů v Japonsku. Další Gingerovy aktivity
se jmenovaly Clam Abuse, Eureka a SilverGinger 5. Přes
všechny své aktivity jsou spolu členové Wildhearts v
kontaktu, a proto stále zbývá jistá naděje, že nám v
budoucnu vylijí na hlavu další kýbl špíny.

Diskografie:
Mondo Akimbo A-Go-Go (EP, 1992)
Don't Be Happy... Just Worry (EP, 1992)
Earth Vs The Wildhearts (1993)
Fishing For Luckies (EP, 1994)
P.H.U.Q. (1995)
Fishing For Luckies (1996)
The Best Of (1996)
Endless, Nameless (1997)


>Tohle je text z voitech.org. (C) 2001-2007